Dirigent Haig Utidjian, PhD, který vzpomínkový pořad na Jarmila Burghausera v Muzeu Antonína Dvořáka navštívil, napsal bezprostředně po podvečeru na facebook následující slova:

A most enjoyable and enlightening evening, as ever, at Prague's Antonín Dvořák Museum, organised by Dr Markéta Hallová of the Czech Antonin Dvořák Society and Dr Veronika Vejvodová of the Antonín Dvořák Museum, commemorating 100 years from the birth of the eminent Czech musicologist, composer and conductor, Jarmil Burghauser (1921-1997).

In my own very modest work towards the new critical edition of Dvořák's Mass in D, I have had occasion greatly to admire the work carried out by Burghauser and Čubr (on that work amongst many others), and the compositorial creativity and inventiveness as well as musicality permeating their Supraphon edition. It was thus a real treat to be able to attend an event in which towering figures from the musical and scholarly life of the country were able to present their own appraisals, mingled with vivid personal recollections of the man.

The evening started with Burghauser's piano piece, Pocta písni, performed by the legendary pianist, Radoslav Kvapil - who performed with authority and with sheer gusto belying his eighty-six years, and went on to share some fascinating recollections with true relish. For instance, I did not know that Burghauser had reconstructed Janáček's lost piano trio (from which the first string quartet was later to arise), or arranged Smetana's Macbeth into a piano concerto!

Dr Hallová next gave some background on the photograph featured on the poster to the event (below), sharing some endearing recollections. For instance, Burghauser was truly a child prodigy, and his mother had to explain to his classmates that the boy could not play football as he was "composing a symphony that afternoon" (which indeed became his Symphony No. 1)! Nor did I know that he had studied conducting with Pavel Dědeček (whose pupils included Karel Ančerl and Rafael Kubelík, amongst many others), and then for a further two years at Talich's masterclass. He alternated between composing and musicology, his collection of musicological papers, scores and books in his library after his passing filled thirteen lorries! His thematic catalogue of the works of Dvořák (which we all use with profit and with gratitude today) was published in the very day of his passing, in 1997.

The eminent Dvořák scholar, Dr David R. Beveridge next shared his own recollections and profound gratitude for the generosity of Jarmil Burghauser. David also recalled Burghauser’s great hospitality - Alan Houtchens had written much of his doctoral thesis on Dvořák’s Vanda whilst he and his wife Lucinda stayed as guests at the Burghauser home for an entire year. He recollected the days when research on the works of Dvořák was still not yet taken seriously by musicologists in the United States. This of course soon changed, and naturally the name of Prof. Michael Beckerman was acknowledged with gratitude in this connection (so perhaps Michael's ears were ringing during the evening, in far-away New York!).

Next, Prof. Kvapil shared his ideas on the sound world of Dvorak's piano music - so distinct from those of, say Chopin or of Liszt, yet evincing an intriguing degree of overlap with that of Janáček (and, according to some of Prof. Kvapil's students, even Gershwin!) in particular instances. He presented the provocative thesis that Dvořák in fact wrote "chamber music for solo piano", and treated us to the set of Humoresques by way of demonstration.

A final word by Mgr Vild, a scoutmaster and friend of Burghauser, recollected the great man, who was a committed and passionate lifelong scout.

A most valuable and heart-warming evening - and what a great privilege to be able to hear such precious recollections on one of the most dedicated, fruitful and best-loved musical personages in the Czech lands in the twentieth century. My sincere gratitude goes to all who made this evening possible.

český překlad:

Příjemný a poučný večer, který jako vždy uspořádaly Dr. Markéta Hallová z české Společnosti Antonína Dvořáka a Dr. Veronika Vejvodová z Muzea Antonína Dvořáka, připomněl 100 let od narození významného českého muzikologa, skladatele a dirigenta Jarmila Burghausera (1921-1997).

Při své vlastní velmi skromné práci na novém kritickém vydání Dvořákovy Mše D dur jsem měl příležitost velmi obdivovat práci, kterou Burghauser a Čubr vykonali (na tomto díle mimo mnoha jiných), a skladatelskou kreativitu a invenci i muzikalitu, která prostupuje jejich edici Supraphonu. Bylo tedy skutečným požitkem, že jsme se mohli zúčastnit akce, na níž významné osobnosti hudebního a vědeckého života země mohly přednést svá vlastní hodnocení, promíchaná s živými osobními vzpomínkami na tohoto člověka.

Večer zahájila Burghauserova klavírní skladba Pocta písni v podání legendárního klavíristy Radoslava Kvapila - ten hrál s autoritou a s naprostou chutí, která neodpovídá jeho šestaosmdesáti letům, a dále se s opravdovou chutí podělil o některé fascinující vzpomínky. Nevěděl jsem například, že Burghauser zrekonstruoval Janáčkovo ztracené klavírní trio (z něhož později vznikl první smyčcový kvartet) nebo že upravil Smetanova Macbetha do podoby klavírního koncertu!

Dr. Hallová dále přiblížila fotografii na plakátu k akci a podělila se o několik milých vzpomínek. Burghauser byl například skutečně zázračné dítě a jeho matka musela spolužákům vysvětlovat, že chlapec nemůže jít hrát fotbal, protože "to odpoledne skládá symfonii" (z níž se skutečně stala jeho Symfonie č. 1)! Nevěděl jsem ani to, že studoval dirigování u Pavla Dědečka (mezi jehož žáky patřili mimo jiné Karel Ančerl a Rafael Kubelík) a pak další dva roky u mistra Talicha. Střídavě se věnoval komponování a muzikologii a byl velmi  produktivní. Jeho sbírka muzikologických spisů, not a odborné knihovny po jeho smrti zaplnila třináct nákladních aut! Jeho tematický katalog Dvořákova díla (který dnes všichni s užitkem a vděčností používáme) vyšel právě v den jeho odchodu, v roce 1997.

Významný dvořákovský badatel Dr. David R. Beveridge se vzápětí podělil o vlastní vzpomínky a projevil hlubokou vděčnost za velkorysost Jarmila Burghausera. Zmínil  také Burghauserovu velkou pohostinnost v době, kdy Alan Houtchens psal svou doktorskou práci o Dvořákově Vandě a bydlel se svou manželkou Lucindou  u Jarmila jako jeho hosté téměř rok. David vzpomenul na doby, kdy výzkum Dvořákova díla ještě nebyl muzikology ve Spojených státech brán vážně. To se samozřejmě brzy změnilo a v této souvislosti bylo přirozeně s povděkem kvitováno jméno profesora Michaela Beckermana (takže Michaelovi možná během večera v dalekém New Yorku zvonilo v uších!).

Dále se profesor Kvapil podělil o své představy o zvukovém světě Dvořákovy klavírní hudby - tak odlišném od světa řekněme Chopinova nebo Lisztova, a přesto vykazujícím v konkrétních případech zajímavou míru překrývání s Janáčkovým (a podle některých studentů profesora Kvapila dokonce i Gershwinovým!). Přednesl provokativní tezi, že Dvořák ve skutečnosti psal "komorní hudbu pro sólový klavír", a na ukázku zahrál část ze souboru Humoresek.

Závěrečné slovo Mgr. Vilda, skauta a Burghauserova kamaráda, připomnělo velkého muže, který byl celoživotně oddaným a zapáleným skautem.

Velmi hodnotný a srdečný večer - a jaká čest, že jsme si mohli vyslechnout tak vzácné vzpomínky na jednu z nejobětavějších, nejplodnějších a nejoblíbenějších hudebních osobností v českých zemích ve dvacátém století. Upřímně děkuji všem, kteří tento večer umožnili.