Dr. David R. Beveridge
….
9. února 2015
Pan Jan Maxa,
ředitel vývoje pořadů a programových formátů
Česká televize
Milan Fridrich,
ředitel programu
Cěská televize
Na hřebenech II 1130/6
Praha 4-Podolí
140 70
e-mail (sekretariát): milena.kozakova@ceskatelevize.cz
předmět: film "Americké dopisy"
Vážení pánové,
Mgr. Hana Kakešová, pravnučka skladatele Antonína Dvořáka, mi poslala v kopii dopis, který napsala 7. ledna 2015 panu Fridrichovi ohledně filmu "Americké dopisy" i odpověď, kterou jí napsal 21. ledna pan Maxa. Rozhodl jsem se, že bych se měl sám k dané věci vyjádřit. Jsem americký muzikolog žijící trvale od roku 1993 v Čechách a moje specializace po dobu mnoha let je právě život a dílo Antonína Dvořáka.
Mnoho z toho, co píše pan Maxa o záměrech filmu nejen chápu ale cením. Konkrétně:
Antonín Dvořák není pro nás "jen" geniální skladatel, ale i nesmírně cenný člověk. Cenný nejen ve své genialitě, ale i v lidském obsahu, jenž je [...] i složitý a rozporný. [...] Nepostupovali jsme cestou dokumentu, jenž může popisovat děj s pomocí pregnantní, prokázané faktografie. Pokusili jsme se proniknout za tato fakta, do oblastí, do nichž dokument nemůže vstoupit. Tam však naopak může proniknout dramatický příběh, který jde dál, směrem k niternosti, směrem k tajemství. [...] Ano, "Americké dopisy" jsou fiktivní [...]. Právě ony se však stávají katalyzátorem, který nám umožňuje pohlédnout hlouběji pod historická fakta [...]. Našim cílem tedy nebylo vyprávět to, co je zřejmé a známé, ale nalézt tajemství, které otevírá nové pohledy, nová pochopení. [...] Pevně věříme, že naše směřování mnozí diváci pochopí. Přinejmenším ti, kteří připustí pokus o zobrazení i z jiného pohledu, než jaký evokuje ten ikonický.
JENOMŽE, z toho všeho – že film "proniká za fakta", že "jde dál", "hlouběji pod historická fakta", že něco "nalézá", "otevírá nové pochopení" – z toho všeho vyplývá, že se film pokouší odhalit Dvořáka takového, jak MOHL být, i když nemáme o tom konkrétní důkazy. Skutečností je, že na mnoha místech včetně těch nejkritičtějších film líčí Dvořáka takového, jak NEMOHL být. Týká se to různých jeho vyjádření a jednání s různými lidmi, ale budu se soustřeďovat na jeho vztah k švagrové Josefině Kounicové, který tvoří jádro filmu. "Americké dopisy" není zdaleka první film nebo jiné ztvárnění života Antonína Dvořáka, které tento vztah zkresluje a přehání jeho význam. Takže věřím, že tvůrci filmu si ani plně neuvědomili, jak jsou daleko od pravdy.
Rád bych vás informoval. O tom, že by Josefina kdy cítila vůči Dvořákovi něco milostného, není nejmenší NÁZNAK v žádném dochovaném historickém zdroji. O tom, že naopak Dvořák něco takového cítil vůči Josefině ZA MLÁDÍ, dříve, než se oženil s Annou, mám sice zprávu, ale velmi neúplnou a přinejmenším jen z třetí ruky, z vyprávění jen jednoho člověka, který u toho nebyl (protože se ještě nenarodil) a jehož vyprávění máme jen zprostředkovaně, ne jeho vlastními slovy.
Ten člověk byl skladatelův žák a později zeť Josef Suk. Nespolehlivější verzi jeho svědectví máme v parafrázi, kterou napsal Jan Miroslav Květ podle toho, co mu Suk vyprávěl v jedné vinárně v roce 1933:
Jako mladý hudebník stal se Dvořák učitelem hudby v staré pražské rodině zlatníka Jana Jiřího Čermáka, jenž měl osm děti. Z nich třetím dítětem byla dcera Josefa,
[Že Čermák měl celkem osm děti a Josefina byla třetí Suk pravděpodobně nevěděl. Některé zemřely velmi mladě a Suk je nemohl znát; i kdyby ano, neměl by důvod to říct Květovi. Květ to věděl, protože připravil jejich rodokmen a tuším, že zde vložil něco Sukovi jakoby do úst. Nemáme jistotu, že to samé neplatí i jinde v tom, co Květ píše údajně podle Suka.]
velmi ušlechtilá a krásná dáma, výborná herečka, která se později stala chotí Václava hraběte Kounice. Do tohoto děvčete se Dvořák zamiloval, ale jeho láska jevila se jen jako tichý obdiv a nebyla opětována. Jak už tomu bývá nejen v románech, nýbrž i v životě, zamiloval si pak Dvořák její mladší sestru Annu Františku, jež se později stala jeho ženou. Když pak po létech dokončoval Dvořák svůj cellový koncert, zemřela právě mezi skládáním jeho závěru Josefa Kounicová na srdeční chorobu. V Dvořákově srdci ozvala se stará vzpomínka a vtělil ji v citát své nejkrásnější písně: “Kéž duch můj sám”, který vsunul do závěru koncertu. Tak se po muzikantsku ušlechtile rozloučil s pohádkou svého mládí.
To je vše. Odkud to měl Suk nevíme, nejspíš mu to řekl sám skladatel, ale pro nás jsou tyto informace, jak už řečeno, přinejmenším z třetí ruky, jelikož nevím přesně, co řekl Dvořák ani co řekl Suk. Otakar Šourek a Josef Bohuslav Foerster také o tom vyprávějí ve svých knihách, aniž by uvedli vůbec zdroj, ale z jejich nevydané vzájemné korespondence vyplývá, že pro oba byl zdrojem opět Suk. Šourek přidává informaci, že píseň "Kéž duch můj sám" byla Josefinou oblíbená – nevíme, jestli mu to Suk řekl, nebo jestli se to Šourkovi jen zdálo, že to mohlo tak být.
Zdůrazňuji, že jde o lásku k Josefině ZA MLÁDÍ, na kterou si Dvořák jen VZPOMNĚL, když upravil závěr cellového koncertu.
Ze všech ostatních důkazů, které máme k Dvořákovu vztahu k Josefině a k své manželce Anně – a je jich velké množství v podobě korespondence (SKUTEČNÝCH dopisů) a svědectví těch, kteří je znali – vyplývá, že jeho manželství bylo velmi šťastné a nadprůměrně bezproblémové, a že jeho vztah k Josefině byl čistě rodinný, vztah k švagrové. Je sice zajímavé, že ona adresovala některé dopisy Dvořákovým do Ameriky jen Antonínovi, ale v jejich obsahu není nic intimního, ani naznak, že by existovaly nějaké milostné, nepatřičné city. Určitě skladatel ty dopisy ukázal manželce a neměl by důvod proč neučinit. Josefina se velmi zajímala o jeho kariéru a jeho možnost vydělat hodně peněz v Americe (nebyl to jen zájem Anny, jak je líčeno ve filmu) – možná proto Josefina adresovala ty dopisy jemu. Dopisy, které napsal Dvořák Josefině jsou vesměs nezvěstné, ale to platí vůbec pro VŠECHNY dopisy, které Josefina kdy od koho obdržela.
Také neexistuje např. žádný důkaz o tom, co slyšíme ve filmu, že Dvořák napsal Suitu A dur pro Josefinu.
Podle mého by se takový film, jaký je "Americké dopisy" neměl vysílat ve veřejnoprávní televizi, protože i když všichni vědí, že děj je částečně smýšlený, film se tváří jako životopisný a diváci to budou brát jako Dvořáka takového, jak mohl v hrubých obrysech být. Kdyby to tak nebrali, tak by byl film pro ně mnohem méně zajímavý. Ale takový Dvořák opravdu NEMOHL existovat. Snad nějaký jiný skladatel, ale ne Dvořák. Řekl bych, že film je určitým způsobem podvod, že Dvořáka zneužívá.
Ale když se film už natočil a vysílá se, tak upozornění na jeho vztah ke skutečnosti by mělo být velmi jasné a výrazné. Pan Maxa píše v dopise:
Ano, "Americké dopisy jsou fiktivní, čímž se netajíme a ve filmu to přiznáváme.
Pokud mi něco neuniklo, to "přiznání" spočívá jen v textu, který je napsaný na konci filmu:
Hraběnka Josefina Kounicová zemřela na jaře následujícího roku. Ti dva se již nikdy nesetkali [dosud všechno pravda], a jestli americké dopisy existovaly, není bezpečně doloženo..."
Není bezpečně doloženo? To je výrok nejen slabý, ale velmi zavádějící. TYTO americké dopisy nejsou doloženy vůbec, naopak jsou zcela jistě a stoprocentně smýšlené. Naopak máme dochované velký počet JINÝCH dopisů, které Josefina napsala Dvořákovi do Ameriky, ale jsou úplně JINÉHO RÁZU.
Snad ještě horší je to, co píše Česká televize o filmu na svých webových stránkách, kde se každý může na film podívat: "Tajná epizoda ze života Antonína Dvořáka". Jak může být "tajné" to, co není vůbec pravda? Správným stručným popisem by bylo "Smýšlená epizoda jakoby ze života Antonína Dvořáka." To by diváky sice méně lákalo, ale bylo by to zodpovědnější ze strany České televize. Česká televize má být vzdělávací, ne? Taková klamná reklama je negativní vzdělání. Lepší by bylo – opět, pokud film tam vůbec zůstane – napsat pár vět o tom, jaký má film vztah ke skutečnosti.
V závěru se jen zmíním, že Dvořákova povaha byla opravdu složitá, zajímavá a rozporná, a že některé její momenty jsou málo známé. Myslím, že by se stejně poutavý film, jaký je "Americké dopisy" mohl natočit na základě SKUTEČNÝCH Dvořákových povahových rysů a méně známých projevů a zážitků.
S pozdravem a s úctou,
Dr. David R. Beveridge
Ve Všenorech 9. února 2015.