Mgr. Hana Kakešová                                                                 

…

Česká televize

Ředitel programu Milan Fridrich

Na hřebenech II 1130/6

140 70

Vážení tvůrci filmu Americké Dopisy,

Se značnou nelibostí a velkým rozhořčením jsem shlédla 4.1.t.r. film Americké Dopisy. Jako přímý potomek Antonína Dvořáka považuji za nutné Vám sdělit svůj názor.

Film byl uveden jako životopisný a měl by se tedy zakládat na pravdivých informacích, které lze získat z mnoha publikovaných biografických dokumentů známých muzikologů a které vznikly po jejich bedlivém pátrání a svědomitém studiu skutečně zachovaných dokladů o životě Antonína Dvořáka. To se ovšem o filmu říci nedá. Samotný dopis, od kterého se odvíjí celý děj filmu je zcela smyšlený a nikdy napsán nebyl. Vkládá tak do úst hercům slova, která nebyla nikdy vyslovena. Stejně jako i scény o milostném vztahu A. Dvořáka a Josefiny Kounicové. Publikovat takové smyšlené a nepodložené epizody z Dvořákova života je slušně řečeno velmi troufalé. A stačilo by tak málo, jen si přečíst skutečné dopisy mezi A. Dvořákem a jeho ženou Annou  na jedné straně a Josefinou Kounicovou a hrabětem Kounicem na straně druhé, které byly knižně vydány. Většina těch dopisů byla totiž adresována oběma manželům.

 A pokud se týká obsahu dopisů, pozorný čtenář by zjistil, že obsahovaly sdělení o životě doma, zejména na Vysoké, nezbytné informace o dětech a v neposlední řadě informace o politické situaci v Čechách. A kdo by chtěl v těchto dopisech najít jen náznak milostného vztahu mezi A.Dvořákem a Josefinou Kounicovou, bude zklamán, protože nic nenajde. Přesto jsou tyto dopisy plné citu, velmi vřelého a přátelského vztahu a hluboké soudržnosti a vzájemné úcty všech členů rodiny, zejména u tak zbožného a hluboce věřícího člověka jakým byl A. Dvořák.

Kde jinde než v dopisech, které obsahují skutečně vyslovená slova by si člověk měl udělat i názor o povahových rysech člověka, kterého nikdo z nás neznal osobně a chceme se něco o něm dozvědět. Já jsem proti Vám ve výhodě, protože o A. Dvořákovi vím o něco více z vyprávění své babičky, která byla jeho dcerou, ale i od dalších Dvořákových dětí, které jsem zažila. Proto nechápu proč byl A. Dvořák vylíčen ve filmu jako duševně chorý se sklonem k pití alkoholu, člověk nevyrovnaný a ve svém chování hrubý ke studentům i k vlastní dceři. Je známo, že v době jeho působení na konzervatoři v Praze i v New Yorku byl mezi svými studenty velmi oblíben a studenti ho měli rádi a hluboce si ho vážili. Rozhodně  se k nim nechoval tak, jak bylo vylíčeno ve filmu. Josefa Suka měl velmi rád a vážil si ho. A ke vztahu A.Dvořáka a jeho dětí snad netřeba nic dodávat. Dvořák své děti miloval, ony milovaly jeho a chovaly ho ve veliké úctě o čemž svědčí řada dopisů i vyprávění pamětníků. Rodina pro něj byla vždy na prvním místě.

Vytvořit film založený na pravdivých a zdokumentovaných podkladech by asi nebylo pro diváky tak zajímavé a přitažlivé a tak jste raději přistoupili  k fikci a k lovu senzací, které jsou tak charakteristické pro bulvár. Divák, který o Dvořákovi mnoho neví tak získá naprosto zkreslený pohled na jeho osobnost a nabude dojmu, že A.Dvořák byl nevěrný manžel a nevyrovnaný rozpolcený člověk, který by bez Josefiny nemohl tvořit a každý znalec jeho života a díla musí být znechucen a hudební veřejnost je pobouřena. Řadu negativních reakcí jsem již zaznamenala. Film je nejen urážkou osobnosti A. Dvořáka, ale i výkonných umělců, kteří se svým velkým uměním reprodukovat Dvořákovu hudbu snaží vyjádřit svůj obdiv k jeho dílu a šířit ji po celém světě.

Natočit film o tak geniálním člověku jakým A. Dvořák bezesporu byl, vyžaduje především značnou dávku odpovědnosti za odvedenou práci , což předpokládá také studium materiálů, spolupráci s odbornými poradci a zájem o pravdivé přiblížení osobnosti A. Dvořáka široké divácké veřejnosti.

V této souvislosti bych chtěla připomenout nedávno odvysílaný dokument Devět symfonií A.Dvořáka v režii Adama Rezka a před tím úvodní film pod názvem Objevování Dvořáka, který natočila kanadská režisérka Barbara Willis Sweet. Tento dokument byl plný lásky k hudbě a hluboké úcty k osobnosti A. Dvořáka i k odkazu jeho díla. Z každého slova především šéfdirigenta České filharmonie pana Jiřího Bělohlávka, jednotlivých členů filharmonie, odborných znalců i moderátora Marka Ebena vyzařuje úcta a oddanost k A.Dvořákovi i jeho hudbě. Považuji tento dokument za důstojné zakončení Roku české hudby i uctění  skladatelovy památky v roce, ve kterém jsme si připomněli 110 výročí jeho úmrtí.

Pak ale byl zařazen do vysílání film, který znevažuje významnou osobnost naší historie a popularizovat ji tímto  způsobem považuji za nedůstojné a zcela nevhodné. Ostatně A. Dvořák ani žádnou popularizaci nepotřebuje, postaral se o ni sám svou hudbou. Domnívám se, že i finanční prostředky vynaložené na realizaci filmu mohly být využity ušlechtilejším a účelnějším způsobem.

Závěrem mého dopisu bych chtěla ostře protestovat proti tvorbě takových děl, které zkreslují divákův pohled na významné osobnosti našich dějin, které proslavily  náš národ po celém světě.

V Příbrami dne 7.1.2015                     

                                                                      S pozdravem Hana Kakešová

                                                                             pravnučka A. Dvořáka